dnešní příspěvek by se mohl také jmenovat jinak, jenže jsem zapomněl jak. Ale ponejprv se zamysleme nad filmečkem. Takže, skutečný děj, a co se týče sdělení, nemůže o tom být nejmenších pochyb, se odehrává po linii žvejkounů, tamti dva, to je jen rázovitý dobový kolorit. Tak tedy, žvejkouni, podle jejich představitelů měli pocházet z východu, snad dagestánská mafie?, ale proč má jít o hanobitele hrobů? To jako že jim nic není svaté? Ale co s hroby, že. Viz též Glazarová a peníze na hrobku. Asi nějaký nesrozumitelný jinotaj. Dobře, u nás žvejkouni jsou, ale v USA nikoli, přesněji oni tam jsou také, zřejmě mají určitou barvu pleti, ale o tom se nesmí mluvit, to je takové malé české tabu, tabu, tabuíčko, že můj milý deníčku. Nabízí se závěr, že světu vládně americký vojenskoprůmyslový komplex a americká, rozuměj židovská finanční oligarchie, představovaná tím pánem s hůlkou. A ti z východu, ti mohou tak nanejvýše žvýkat a plivat. Je to nepříjemné, ba odporné, ale v zásadě bez účinu, jaksi bezmoci. Na neocenitelném ČSFD, lidová moudrost, ajajaj, se všichni rozplývají, jak hlavní hrdina nechodí, mne zaujal touto skutečností vyvolaný vnější účin a sice, že veškerý pohyb vychází z ženského principu a muži jsou jen pasivními statisty. Pak by ovšem obsazení zchromlého herce dávalo zvláštní smysl. Celý film připomíná volně plynoucí veletok obrazů a úplně mne omráčila plýtvavost, s jakou je film natočen. Jen letmé záběry žvejkounů museli dát spoustu práce a přemýšlení. Nemluvě o vrtulníku startujícího od Bílého domu, soudím, že jde o pravý záběr, ale i kdyby šlo o imitaci, nebyla by levná. Uznejte, startovat od Bílého domu nemůže přeci jen tak někdo. Co si pamatuji, tak podobný pocit přeplněnosti mne zachvátil jen při sledování Pátého elementu. A možná ještě při sledování jednoho filmu ze středověku o zázračné perlové masti.
Chytil jsem nějakou úpornou chorobu, nemohu pořádně dýchat, dusí mne hnisavé hlenotoky, nemohu pořádně spát a tak. Raději jsem proto nejel domů a zůstal jsem v Lobzích. Navíc jsem nechal v práci mobilní telefon, jenže je pátek a nezbyde mi, než tam v sobotu zajet, než mne matka nechá hledat policií.
Tuhle jsme se pohybovali kolem OC Květ a u zastávky autobusu se v trávě válel poněkud zanedbaný tulák; měl napůl stažené kalhoty a něco mu vyčuhovalo z boxerek, ale než jsme si to stačili pořádně prohlédnout, tak si to tulák uvědomil a upravil se. Jindy zase pod oknem na lavičce seděla trojice, dva muži a žena. Ten mladší a hezčí muž byl už dost opilý, sotva stál na nohou, ale bylo vidět, že je nadržený a že by si rád vrznul. Po chvíli šel močit do keřů, už to vypadalo, že ukáže všechno, ale pak se otočil na druhou stranu, Ale jak se různě klátil, něco jsem přeci jen zahlédl; měl ho docela slušného. Zase padal písek ze Sahary; okna byla hodně špinavá, tak jsem je umyl. Snad vydrží čistá alespoň dva dny. Ještě k mobilnímu telefonu. Ani v práci jsem ho nemohl najít, ovšem byl jsem si celkem jist, že tam být musí; zkusil jsem se prozvonit a opravdu jsem telefon našel založený ve zcela nepravděpodobné kapse. Pochopitelně mne dopoledne sháněl jak Petr, tak matka, což jsem předvídal a proto jsem jel do Černic. Alespoň jsem v práci připravil roztok na orchideje. A už zase se něco nedá v lékárnách sehnat. Tentokráte Blephasol, tedy roztok. Předtím pro změnu nebyly ubrousky. Vyzkoušel jsem novou litinovou konvičku za nehorázných 6 tisíc KČ. Mno, vypadá na nahřívacím stojánku dobře, ale je menší, než jsem čekal, navíc nejde naplnit až po okraj; pokud se tak učiní, začne z hubičky chlístat voda. Voda v ní vydrží déle teplá, ale má kovovou pachuť; ta snad časem vymizí. A navíc jsem zjistil, že víčko je poškozeno. Měl jsem si koupit tu o málo dražší s rozkošnými ptáčky a s větším objemem a především jsem si měl jít vybrat takto drahou konvici na prodejnu, to je jasné. V Plzni napršelo kolem 15 mm srážek, což už není úplně málo, v Brdech ještě více, ale Úslava je stále ještě na suchu.