Pokus o obnovení přátelského (ne partnerského) vztahu.
Ty, blonďák z Čech. Setkali jsme se spolu někdy v letech 1999–2005 v Kroměříži. Povídali jsme si v restauraci. Měl jsi na sobě tenkrát hnědé manšestrové kalhoty. A vypadal jsi jako Jason Donovan za mlada – a to ode mě ber teď jako kompliment! :-)
(Tobě bych velmi rád, milý blonďáku, něco vysvětlil soukromě.)
Pavel L. Setkali jsme se spolu v Kroměříži někdy v letech 2001–2003. Tenkrát jsi mi říkal, že ses na chvíli objevil v dokumentu "Šumná města". Já jsem ten díl viděl.
Pavel ze Zlína. Tenkrát jsi měl na iBoys nick "Bings". Setkali jsme se spolu čtyřikrát na podzim 2016. Pár týdnů po našem posledním setkání jsem měnil své telefonní číslo – neměl jsem možnost ti dát své nové číslo a tvé číslo jsem mezitím ztratil.
Pokud tohle teď čtete, rád bych s vámi zůstal v přátelském kontaktu – pokud bude stále zájem i na vaší straně.
Pánové – vy všichni tři jste byli gentlemani a měli jste úroveň.
A víte co? Byli jste hodní, usměvaví, ohleduplní. Já jsem vás vlastně dobře neznal, ale i tak jsem se s vámi cítil příjemně a bezpečně. A to je ten nejkrásnější a nejdůležitější pocit pro mě – pocit bezpečí. Jakmile se s mužem cítím dobře, uvolněně, sám sebou, autenticky a bezpečně – potom vím, že jsem "doma". Prostě s takovými muži si já rozumím nejvíce. A to jsem si uvědomil – až několik let po setkání s vámi – hlavně díky vám třem.
Někdy se spolu dva lidé fyzicky sice potkají, ale vlastně se minou...
My jsme se spolu potkali asi v nesprávný čas...
A i když se naše cesty v tomto životě dost možná nikdy už nezkříží, jsem moc rád, že jsem měl tu čest se s vámi aspoň jednou setkat osobně.
Přeji vám v životě jen to dobré.