Ksukolznovu    (55/190/65)

– Plzeň-město
Dmitrij Borisovič Kabalevskij Můj milý deníčku,
to je ten příjemný sovětský hudební skladatel, protěžovaný za dob ždanovovského řádění, ale prý ho zprvu také obvinili z formalismu, ale pak uznali, že to byl omyl. Po nemoci jsem byl plavat a saunovat se na Lochotín; doufal jsem v efebofilní hody a ty popravdě, překonali očekávání. Ach. Ovšem jinak jsem byl ještě dost unavený, uplaval jsem jen 500 m a v sauně jsem byl dvakrát na nejnižším stupni. To i ten krásný mladík vydržel více. Další týden v pondělní sauně to na Slovanech bylo už lepší, ale pořád jsem cítil určitou tíži. Teď ve čtvrtek jsme byli s Petrem na Bolevci na nuda pláži; bavil jsem se tam s jedním chlapíkem o vzácných rostlinách, tvrdil, že za komunistů byla v Plzni dvojí kanalizace, odpad zvlášť a dešťová voda také zvlášť; ta ovšem tekla do Boleveckých rybníků. Zrušení dvojí kanalizace, to byla první rána. Další následovaly, takže teď to celé probíhá asi tak, že se ze sklepení domů u hráze odčerpává voda do kanalizace, odkud pokračuje do Berounky, z níž se pak za dlouhé peníze čerpá voda zpět do Boleváku. Lidí bylo málo, asi koukali na fotbal, chlapci už zaslouženě balí kufry, přesto se našlo několik pohledných mužů, zvláště jeden tajemný s kšiltovkou byl pěkný. Také jsme byli na filmu Finský nůž. Mladý Hanzlík byl roztomilý a jeho starší kamarád, neznámý herec Mejster mladší, jak se nám zdálo, o něj projevoval podezřelý, byť patrně nevědomý zájem. Však byl film také zařazen do kvír přehlídky.
Udělalo se najednou vedro a co myslíš, můj milý deníčku? Ano, ano, vlak má zpoždění . . .