Moje filozofická stránka.
Něco o mně...
Jsem člověk, který si šel v životě vždy svou vlastní nevyšlapanou cestou. Věřím tomu, že největší možné poznání v životě je sebepoznání. Proto jsem se vydal na cestu poznání sebe sama. Když poznáš sám sebe, nebude pro tebe už důležité, co o tobě říkají druzí lidé.
Zajímá mě východní filozofie – je mi velmi blízký způsob myšlení, který východní filozofie zastává. Největší vliv na mě měli: Osho, Jiddu Krishnamurti, Anthony de Mello, Ramana Maharši...
A možná k tomuto bych měl dodat, že pokud ti hlubší a filozofičtější témata nejsou vůbec blízká, potom je to pro mě úplně v pohodě! Můžeme se spolu bavit úplně o jiných věcech – zcela obyčejných a všedních.
Se mnou se můžeš bavit třeba i o sexu. To tě teď asi překvapilo, tos asi nečekal, že? ;-)
Já nejsem prudérní, nejsem puritán. Sex není pro mě tabu.
Klidně můžeme tuhle mou hlubší a filozofičtější stránku úplně vynechat a můžeme se spolu bavit o něčem jiném! Ty to fakt o mně asi ještě nevíš, ale já jsem přátelský pohodář v reálném životě.
(O sexu ale jen osobně. Protože já nehledám na iBoys sex! :-))
Velmi rezonuji s postojem, který hlásal Osho: "Nepatřím k žádnému národu, nepatřím k žádnému náboženství, nepatřím k žádné politické straně. Jsem prostě jedinec – takový, jakého mě stvořila existence."
Po přečtení tohoto mého textu dost možná pochopíš, proč nejsem, nikdy jsem nebyl a nikdy nebudu členem LGBT komunity. Já jsem nikdy neměl potřebu být členem nějaké komunity.
Jde o to, že se nechci omezovat a definovat nálepkami. A "gay" je pro mě také jen další nálepka. Navíc, být členem nějaké komunity by mě zbytečně omezovalo a limitovalo. Já jsem mnohem více než nějaká nálepka.
Pokud se ale chce někdo hlásit k LGBT komunitě, potom proč ne? Je to jeho plné právo a svobodné rozhodnutí! Kdo jsem, abych mu tohle jeho právo upíral? Nemám vůbec právo ani zájem někomu něco zakazovat. A co se mně týče – pokud tímto svým postojem nikomu neubližuji, tak kde je problém? Žádný problém není. Kdo mi může mít za zlé a kdo mi může vyčítat, že žiju tak, jak žiju nebo že přemýšlím tak, jak přemýšlím?
Východní filozofie učí odtotožnění se (nejsem moje mysl, nejsem moje role)
Komunita je ze své podstaty ztotožnění se s nějakou skupinovou rolí a nálepkou.
Díky východní filozofii jsem se naučil neztotožňovat se se svou myslí, se svými myšlenkami a emocemi.
(Neztotožňuji se ani se svým tělem, se svými povahovými vlastnostmi. Tohle ti ale vysvětlím více třeba někdy osobně na procházce polní cestou, protože je pro čtenáře snadné zde v textové podobě tyhle věci nesprávně pochopit.)
Odděluji člověka od jeho nálepek, škatulek a rolí. Nezajímá mě, jestli jsi demokrat, republikán, komunista, profesor, dělník, kominík, inženýr, intelektuál, bisexuál, homosexuál, heterosexuál, teista, ateista...
Je mi úplně jedno, jakou politickou stranu nebo jakého prezidenta republiky volíš u voleb. Zapomeň na to, že se s tebou budu chtít hádat kvůli politice. Ne – nebudu! ;-)
Všichni lidé jsou si v mých očích rovni. Nikdo není lepší nebo horší než já, nikdo není výš nebo níž než já, nikdo není víc nebo míň než já.
Já se na tebe budu dívat především jako na lidskou bytost. Kdo jsi, když sundáš ze sebe všechny nálepky, škatulky a role, se kterými se ztotožňuješ? Kdo jsi a co z tebe zůstane, když všechny tyhle nálepky necháš za sebou?
Až se s tebou budu někdy procházet polní cestou, budeš tam se mnou jako demokrat? Nebo jako komunista? Já myslím, že ani jedno z toho. Budeš tam jako ČLOVĚK.
Zároveň bych tě rád uklidnil, protože mnozí lidé žijí stále v zajetí společenských konvencí a předsudků. Někteří lidé mají tendenci soudit či kritizovat to, čemu nerozumí.
Můžeš být klidný. Chovám se úplně "normálně". Jsem tak nějak "normálně nenormální"! :-)
Nechci sám sebe ale klasifikovat jako "normálního". Protože být "normální" je podle mě něco, o co by člověk neměl usilovat. Být "normální" znamená nedopřát si možnost lišit se.
Jsem prostě sám sebou – nezajímají mě názory druhých lidí na mou osobu. Nenechám se definovat tím, co o mně říkají druzí lidé. (A zvláště pak lidé, kteří neznají ani sami sebe.)
Troufám si tvrdit, že kdybys mě poznal v reálném životě, uviděl bys, že se chovám úplně v pohodě. Nejsem vzhledově výstřední, nejsem extravagantní, nic takového. Jsem prostě jen velmi liberálně smýšlející a svobodomyslný.
Pochopil bys, že nejsem žádný "ezomagor".
Neprovádím žádné meditace či rituály a podobně. To mě nikdy nebralo. Ale pozor! Vůbec se nevysmívám lidem, kteří meditace a různé rituály provádějí. Můj styl to ale prostě není. A nikdy nebyl. A určitě nejsem odtržený od reality.
Já nejsem (a nikdy jsem nebyl a nebudu) ani členem žádného náboženství nebo sekty.
Prostě nepotřebuji být členem nějaké komunity – já svou identitu nemusím hledat v komunitách nebo v organizovaném náboženství.
Moje "meditace" spočívá v tom, že si občas sednu v parku na lavičku a užívám si krásu přírody a přítomného okamžiku. Nebo si užívám procházku klidnějším městem. Mimochodem, i například masturbace je ve své podstatě forma meditace. Takže i ty dost možná rád medituješ, ale nazýváš to jinými slovy. A něco mi říká, že se ti taková meditace náramně líbí, nemám pravdu? :-)
Chtěl bych ti doporučit, aby sis o mně nedělal žádné soudy. Zkus na mě nemít žádný názor či soud, dokud mě nepoznáš osobně v reálném životě. Protože jakmile někoho opatříš nálepkou, v ten moment jsi úplně zničil možnost toho člověka pochopit. Potom už ho jen soudíš. A člověk soudí druhého hlavně na základě svých vlastních předsudků, preferencí, nálad, obav...
(Já už nikoho nesoudím. Dokážu se na člověka podívat z širší perspektivy – očima nezaujatého pozorovatele.)
Já chci mít svou mysl otevřenou – nezatíženou předsudky, dogmaty nebo vírou převzatou od druhých lidí.
Můj názor je vždy jen můj osobní názor – nikoli všeobecná a univerzální pravda.
Nemám už potřebu mít vždy poslední slovo, nemám potřebu mít vždy pravdu. Pochopil jsem, že vnitřní klid a mír jsou pro mě cennější a důležitější než potřeba mít pravdu.
Nenechal bych se tebou vtáhnout do hádky. Nerad se hádám. Já mám rád pohodu a harmonii a chci udržovat pohodu a harmonii i ve vztazích.
Miluji hudbu, přírodu, knihy, nakupování, cizí jazyky – jsem samouk, takže mě raději z žádných cizích jazyků nezkoušej! :-)
Vždy se mi líbila angličtina a španělština. A také francouzština.
K druhým lidem se vždy snažím chovat slušně, ohleduplně, respektujícím způsobem. Jsem empatický, soucitný. Pro mě je opravdu důležité, abych mohl mít čisté svědomí. Proto nechci nikomu úmyslně a vědomě ubližovat. Mám schopnost sebereflexe – umím se zamyslet sám nad sebou. Umím připustit a uznat, že jsem se mýlil a že jsem neměl pravdu. Umím se omluvit.
Vždy budu hájit právo na tvůj názor. Nikdy na tvůj odlišný názor nebudu útočit.
Jsem povahou optimista. Já vždy říkám, že člověk by se měl neustále na něco v životě těšit. Vždy věřím v dobro, v lepší zítřky. Mám rád svou samotu, ale zrovna tak mám rád společnost dobrých lidí. Umím být komunikativní, velmi přátelský, usměvavý. A myslím, že mám smysl pro humor! Otázka teď je, jestli právě tobě bude můj osobitý styl humoru blízký... No, uvidíme... :-) Někdy si až myslím, že jsem charismatický! ;-)
Miluji procházky polní cestou nebo klidnějším večerním městem. Mám rád celkově spíše klidnější styl života. Já sám se považuji za klidnějšího pohodáře. Nemám rád hlučná prostředí a nevyhledávám společnost hlučných lidí.