Koupil jsem si před několika dny v Knihách Dobrovský v Olomouci v Šantovce knihu Kámasútra. Knihu jsem si v regále vybral a šel jsem k pokladně. U pokladny mladá prodavačka. Pozdravili jsme se navzájem: Dobrý den. Položil jsem knihu na stůl a řekl jsem: vybral jsem si tady tuto knihu. Ona se na mě podívala do očí a usmála se. Já jsem se na ni také usmál. Zeptala se mě, jestli chci tašku na tu knihu. Já jsem odpověděl: ne, nechci ji schovávat do tašky, já ji takhle ponesu. Ona se usmála o trochu víc a já také. Když jsem knihu zaplatil, tak ona se usmála a řekla: tak ať se vám pěkně čte. Já odpověděl: já si ji kupuji hlavně kvůli těm obrázkům, jsou pěkné. Ona se zasmála a řekla: aha, tak to jo. Já jsem se ji zeptal: vy jste si tu knihu tady u vás už prohlížela? Ona se zasmála a odpověděla: ne, tady tu ještě ne. Já: aha tak dobře, tak děkuji. A odcházel jsem z prodejny. Ona mě řekla na rozloučenou: na shledanou. Já jsem jí také odpověděl. Ve dveřích z prodejny jsem se na ni ještě otočil a ještě se na mě dívala a usmívala se. Také jsem se na ni usmál. Ze Šantovky jsem šel na tramvajovou zastávku Tržnice. Jel jsem jednu zastávku k naší ulici, na zastávku Okresní soud. Stál jsem v tramvaji a držel jsem se madla nad sebou. V levé ruce jsem měl knihu. Všimnul jsem si že někteří sedící cestující se na knihu dívali. Kousek ode mne stáli dva kluci, patnáctiletí a zaslechl jsem že jeden druhému říká: hele, ten borec má dobrou knihu. Nereagoval jsem na to, byla už stanice a vystoupil jsem z tramvaje. DDDD