V tomto příspěvku bych chtěl upozornit na jednu věc, kterou jsem při plánování přechodu na snížený úvazek drobně podcenil. Nejde o nic velkého, ale je dobré to vědět, abys nebyl překvapen jako já.
Jde v podstatě o to, že s ohledem na skutečnost, že v druhé části roku 2026 budu ve sníženém úvazku, byla mi zkrácena dovolená. Vyšlo to tak, že mi chybělo 5 dní, tedy rovný týden. Dostal jsem nabídku neplaceného volna, nebo přítomnosti na pracovišti. Zvolil jsem to druhé.
Neměl jsem v tom příliš štěstí. Původní plán byl odchodit celý týden před tím přípravným, tedy týden od 17. 8. do 21. 8. Jenže koncem července jsem dostal mimořádný úkol, pro jehož splnění jsem neměl na chalupě potřebné podklady. Takže poslední dva červencové dny jsem byl v práci. Partner navíc ve čtvrtek nastoupil na radioterapii, takže se to vlastně hodilo.
Počátkem srpna se bohužel oteplilo natolik, že jsem si nedovedl představit, že bych si splnil zbytek povinnosti hned po víkendu, kdy partner pokračoval v radioterapii. Škola není klimatizovaná a vidina strávit ráno a dopoledne v kabinetu s okny na sever, a tedy s teplotou přes 30 stupňů, mě prostě znechutila. Takže jsem zbylé povinnosti splnil v tom posledním týdnu, který jsem plánoval původně. Partner s kočičkou zůstali na chalupě a jsem za nimi přijel ve čtvrtek vlakem.
Byl jsem při tom odměněn. Z práce jsem šel na hlavní nádraží pěšky, nechtělo se mi jet MHD. Cesta mě vedle přes Riegrovy sady, kde mi krásné výhledy vyrazily dech a vehnaly do očí slzy dojetí. Nikdy předtím jsem tam nebyl, ale vím, že se tam budu chtít ještě letos podívat znovu.
Přípravný týden je nyní téměř u konce. Dovolená je zapomenuta. I to, že po 22 letech byla poprvé děravá jako ementál. Už v září mě čekají hned tři dlouhé víkendy. Něco mi říká, že se můžu těšit na krásný a barevný podzim.