Krvelačné arkánum a přísežník se železným kruhem
Můj milý deníčku,
měl jsem nějaké jednání v bance, schůzka byla domluvena na devátou hodinu, přijdu do banky, sedneme si ke stolečku, vyndám si příslušné podklady a huíhuí, požární poplach. Prý se tohle děje každého půl roku. Takže jsme se s poradkyní sebrali a šli do DBK do kavárny, kde jsme pokračovali v jednání. Dokumenty se podepisovaly elektronicky v telefonu, ale musel jsem si objednat něco k pití; naštěstí mi práškový čaj s mlékem paní poradkyně zaplatila. Z Budějovické jsem pokračoval na Smíchov, jel jsem autobusem přes Dvorecký most, kde jsem na zastávce Lihovar přestoupil na tramvaj a dojel na Anděl, kde jsem se objednal na dentální hygienu. Zkusil jsem uplatnit poukaz na benefitbody, ale ouha, tvrdili mi, že prý jsem už poukaz uplatnil, v lednu. No nějak se mi to nezdá, chodívám přeci na podzim, ale popravdě, nemohu s jistotou říci, že jsem v lednu na hygieně nebyl. Takže jsem vyplázl, celkem vzato předčasně dva tisíce a zbývá mi nějakých 1900 benefitbodů a zase abych namáhavě vymýšlel, co s nimi. Na oběd jsem se stavil v hospodě Šnycl, kde se chlubí tím, že podávají vídeňskou kuchyni. Dal jsem si zcela nevídeňský mrkvový krém se zázvorem, docela chutný a vařené hovězí s vývarem a kořenovou zeleninou a zvlášť se podával strouhaný křen s jablkem, číšník tomu říkal prdlák, nebo tak nějak, špenát se smetanou, majonéza s jogurtem a smažené bramborové nudličky. Od polévky mi naštěstí zbyl nějaký chléb, tak jsem měl jako přílohu chléb. Docela jsem se přežral, ale když se jídlo usadilo, bylo mi dobře. Při placení jsem vyplázl 620 KČ i se spropitným a malou plzní. Nabízí i vídeňský telecí řízek za zhruba 450 KČ, což je prý jako ve Vídni. Ale co si pamatuji, na Máchově jezeře jsem platil podobně. Ještě jsem se stavil na zmrzlině a už se jelo do Čestlic do akvaparku. Měl jsem koupenou vstupenku za benefitbody sauny plus vodní svět pro dva dospělé a dvě děti na tři hodiny ve všední den v hodnotě 3200 KČ. No vyloženě za hubičku, ha ha. Jenže, dítě se počítá jen do 150 cm. Docela jsme se děsili, kolik budeme platit, ale naštěstí příplatek za jedno dítě nad 150 cm činí 100 KČ, dohromady tedy 200 KČ navíc, což jde. Děti se zčerstva vrhly na divokou řeku a tobogány, my s Petrem si v klidu prohlédli venkovní část, neboť podzim je chlapečkovsky teploučký; v té jsme dosud nebyli, předchozí návštěvy se odehrávaly v zimě. Pak jsme si užili vlny, ty jsou fajn a takhle ve všední den bylo lidí málo. Dále jsem si zkusil sjet malý kousek divoké řeky, no, vlny jsou lepší, prohlédli jsme si nádherné korálové rybky a vyrazil jsem do saunového světa. Naštěstí jsem měl běloruskou osušku, neboť i přes vysokou cenu vstupného si člověk musí prostěradlo kupovat za 70 KČ. Fuj. Trochu jsem tam bloudil, navštívil jakousi zemní baňu, celkem málo teplou, jen lehce jsem se prohřál, vířivku, v té vedlejší seděli snad opravdu dva teplouši, dále saunu vulkán; chtěl jsem na rituál dech draka, ale nemohl jsem najít finskou saunu a proto jsem na rituál přišel pozdě. Nicméně v sauně vulkán jsem se prohřál stejně jako v plzeňské. Zkusil jsem tedy další rituál nazvaný krása přírody, ten se odehrával v už zmíněné zemní bani. Rituál vedl útlý mladík, nejprve saunové kameny důkladně prolil, pak postupně každému strčil před obličej březové metly, sušené, krásně voněly, ale opravdu krásně, dále položil na kameny mísu s bylinkami, jednou z nich byl tužebník (sic!), vůni rozptyloval vějířem, následovaly vrbové metly, opět voněly, ale už ne tak hezky, to už jsem se musel přesunout z horní police na střední, šel bych býval až dolů, ale tam nebylo místo; jako obvykle bylo na rituál narváno. Následovala voda s esencí saturejky, to už někteří odcházeli a na závěr ještě jedno kolo s metlami. Když po skončení rituálu štíhlounký saunař prohlásil, že si ještě zatopíme, myslel jsem, že omdlím. Já už měl dost a tak jsem prchl do ochlazovacího bazénku. Ostatně, čas už se pomalu nachyloval. Ještě jsem si s Petrem zaplaval v římském bazénku a už byl pomalu čas na návrat. Ten neproběhl úplně v klidu. Byl jsem připraven jako první a tak že půjdu ven. Jenže mne to nechtělo pustit, prý někdo z nás dluží za prostěradla a navíc je ještě nevrátil. Do konce vyměřeného času už zbývalo jen deset minut, takže Petr rychle běžel do saunového světu, tam mu z náramku odečetli vrácená prostěradla a honem zpět k východu. Tam fronta u pokladny, nějaká stará rašple vracela tři prostěradla a podobně. Zkusil jsem zaplatit u automatu, ale ten mi psal, jako že mám zaplatit prostěradla, ale že dlužím nula korun, nakonec mne napadlo, že se musí načíst správný náramek, tedy Petrův, podařilo se zaplatit a minutu před vypršením času jsme procházeli turnikety. Uf. Dětem se to snad líbilo, já si saunový svět také užil, suché březové listí jsem cítil ještě večer. Ráno vystoupím v Plzni z vlaku, jdu na tramvaj a tam je podezřele mnoho lidí. A také že ano. Na tabuli se skvěl nápis, že tramvaje nejezdí z důvodu vykolejení, najednou přijel autobus č. 1 s nápisem Bolevec, vskočil z něho mládenec a vykřikl, že autobus jeden na Slovany místo tramvaje č. 1. Tak jsem do něj nasedl, načež nás předjela tramvaj č. 4X, ale to nic, trolejbus stejně jel až za dlouho. A mimochodem, na Olšové už jsme měli č.2 a nápis Světovar. Prostě zmatek nad zmatek. Na internetu pak psali, že nejprve se dvě tramvaje na Anglickém nábřeží srazily a poté že na smyčce U Zvonu jiná tramvaj vykolejila. Hahaha.